Jak je na tom zrekonstruovaná tvrz Orlice po 5ti letech?


15.června 2017
Vážení, delší dobu jsem sem nic nenapsal. Nějak se mi nahrnula práce, řeším věci o kterých jsem netušil, že mne někdy doženou atd. A přitom se ukazuje, že architekt má asi nějaká osudová místa. Prostě se mu vrací nějaká lokalita znovu a znovu... Mne se teď vrací Letohrad. Stejná krajina, město, ale jiní lidé, záměr, výzva. Neodolal jsem a jelikož se před jednáním objevilo cca 30 volných minut, navštívil jsem včera alespoň na rychlý průlet objekt který jsem dokončil před pěti lety a který mne stál kus života, hromady energie, nervů a asi i zdraví - Tvrz Orlice .

Samozřejmě, že to bylo před otevírací dobou, takže jsem se nedostal dovnitř. Zaměřil jsem se tedy na to, zda se někde objevily nějaké poruchy a jak areál stárne.
A musím poděkovat Kateřině Tomáškové, Davidu Poláčkovi, Marii Valentové,Janu Hořejšímu, Chlupáčové Lucii, Lucii Hořejší a dalším, které jsem nutil kreslit šílené detaily a řešit neřešitelné. Výsledkem je totiž absolutně zdravý soubor budov. Našel jsem jedinou trhlinu a to je ruplý roh jednoho dilatačního úseku kletovaného betonu - délka trhliny cca 20cm :-) Byl jsem taky hodně zvědavý jak zestárl cedrový obklad na fasádách. A jsem spokojený. Prostě jsou materiály, které ač dostávají do těla, jsou stále krásné a naopak dokáží překvapit. Zkrátka areál stále vypadá tak jak byl dokončen.
Tedy... teď trochu negace: Areál se zaplňuje hromadou aditiv. Bronzový jelen, kterého se mi podařilo vyšoupnout na parkoviště byla jedna z prvních drobností, která avizovala potenciální směřování celého komplexu. Bohužel. U obrovské lípy, kterou jsem x-krát během projektu proklínal a která měla stát osaměle uprostřed dvora je voliéra. Tam kde měl být malý intimní plácek se zvýrazněnými horizontálami ochozů a dřevěného obkladu stojí zvonička. A všude po areálu jsou různé stolky, židle, typové dětské hřiště. Myslím, že v tomto se ukazuje slabost architekta. Dovedl bych si to představit čisté, ladné, harmonické. A neříkejte teď, že to ukázal život. Dětské hřiště se dá udělat jinak. Zvonice je zbytečná, anebo se mohla objevit jako věžice na střeše tvrze... Jen kde brát stále energii na to, přesvědčovat druhé, že to pro ně bude to nejlepší? Věřte svému architektovi. Nechte jej ať dělá svou práci...
Pokud se tam příště dostanu v nějaký rozumnější čas, zkusím prolétnout interiéry. Ty jsem bohužel měl možnost ovlivnit ještě méně, ale některé stavební detaily stojí za to. Jsem zvědavý jak se tam pětiletý provoz podepsal na stavu věcí....